Je to urcite velka skoda, ze tu nemuzeme zustat o neco dele, protoze zdejsi priroda a predevsim hory opravdu stoji za to! Hned rano jsme se vypravili na druhy breh zdejsi reky. Presli jsme pres rakosovy most a zaplatili za to 1000Kp a ocitli jsme se na pomerne siroke prasne ceste vedouci kamsi na upati zdejsich strmych a ostrych skal. Po nekolika metrech jsme narazili na odbocku, kde nas prvni cedule nasmerovala k prvnim zdejsim jeskynim. Opravdu tady neni potreba ani mapa nebo pruvodce, vsechno je tu pekne znecene. Cestu k jeskynim oznacovaly napriklad neprehlednutelne oranzove praporky, takze jsme si misty pripadali jak na nejakem brannem zavode. Cesta k jeskynim vedla okolo ryzovych policek a napric porostem bananovniku. Pred jeskyni stal maly rakosovy pristresek, kde jsme si koupili listky za 3000Kp a s malym domorodym hochem jsme vybaveni svitilnami vstoupili do male prurvy ve skale, zvane jeskyne Angnguyen. Jeskyne je to opravdu velmi mala a na mnoha mistech i uzka. Vsude je vlhko a kluzko, takze jsme se hned pekne zamazali. Libor objevil na strope pekneho pavouka, coz bylo asi to nejzajimavejsi, co jsme v teto prvni jeskyni objevili. Bylo tam prisersne vedro, takze z nas hned lilo a tak jsme byli radi, ze asi po 60metrech jeskyne koncila my se mohli vydat zpet k vychodu.
Jeste jsme se nechali nalakat do druhe jeskyne - Jinnaly. Jeji vchod byl sice asi 25m nad zemi, takze jsme se museli plahocit po skale, ale aspon byla prostornejsi a celkove i zajimavejsi. Byly tam dokonce i krapniky a jeden nervozni srsen, ktery nam chvili hrozive bzucel nad hlavou. I v teto druhe jeskyni bylo hrozne vedro, tak jsme byli radi, ze muzeme vratit svitilny a jeskyne jsme pro dnesek definitivne vyskrtli z programu. Radeji jsme se vydali do asi 4km vzdalene domorode vesnice Phon Neeum. Libor cestou lovil motyli a my jsme vychutnavali krasu zdejsi prirody, bananovnikove plantaze a okolni kopce porostle dzungli. Ve vesnici stoji nekolik rakosovych pribytku a vesnicane si ziji svym spokojenym zivotem a zda se, ze jim ke stesti nechybi opravdu vubec nic. Na konci vesnice proteka ricka Namka a stoji tam stejnojmenna restaurace - teda rakosovy pristresek. Dal jsem si tam svuj oblibeny kokos za 3000Kp. Pres ricku vede dreveny mostik, ale jeho "pouziti" stoji 500Kp a nam uz se stejne dal nechtelo, tak jsme se otocili a vydali jsme se zpet. Libor zmizel se sitkou na motyli kdesi v dzungli a my jsme s Michalem vyrazili zpet do Vang Viengu. Horko bylo cim dal nesnesitelnejsi!
Pred nasim hotylkem jsme si jeste dali v restauraci ovocny salat a bananovy shake a sli jsme odpocivat. Ja jsem musel vyzpravit svuj modry cestovni batuzek, protoze ten uz pomalu ale jiste dosluhuje. Uz asi pred tydnem se mi vytrhla ze spodniho svu cela jedna ksanda, tak jsem se - je to neuveritelne - venoval vysivani a batuzek jsem zpravil a pri te prilezitosti jsem ho i vypral, protoze z nasi plavby po Mekongu byl pekne spinavy...
Brzy po nas dorazil i Libor se svymi ulovky. Chvili jsme odpocivali a okolo 16.hodiny jsme se vydali na prochazku po Vang Viengu. Je to tu sama restaurace nebo ubytovna, sli jsme okolo zdejsi skromne nemocnice a hlavne koncilo vyucovani ve zdejsi skole a po silnici se do svych domovu rozjizdely desitky bile uniformovanych deti na kolech. Navstivili jsme zdejsi hlavni a nejhezci chram Wat That, ktereho jsme si diky jeho vyraznym barvam vsimli uz pri prijezdu. Obesli jsme cele mesto a na autobusove zastavce jsme si zjistili odjezdy na zitra do Vientianu. Budeme muset vstavat v nekrestanskych 5 hodin, protoze autobus odjizdi uz v 5:50 nebo v 6:10. Pak uz nic nejede, az odpoledne! A tak jsme jeste vychutnali krasne panorama Vang Viengu s horama v pozadi a od autobusove zastavky jsme se vydali pres pristavaci drahu letiste do mesta na veceri. Jako predkrm jsem si dal polevku Tom Yam Pa - mela to byt korenena rybi polevka, ale byl to plamen v hube!!! Po predkrmu jsme si sli sbalit bagly a ted jsme byli na poradne veceri - moje jidlo se jmenovalo Khoa Sin Sai-Kieng a bylo to kure na kokosu s ryzi a bylo to moc dobry! Jen jsme se ted ubezpecili o tom, ze mistni obyvatele maji s temi desetitisici kipu opravdu znacne problemy. Nam za veceri napocitali o deset tisic min, stejne jako uz odpoledne se nam zdalo, ze platime nejak malo. Tentokrat jsme jim radeji nechali castku, ke ktere jsme dospeli my pri scitani utraty podle menu, protoze uz bychom asi meli opravdu spatne svedomi...
Zitra nas tedy ceka hlavni mesto Vientiane a pozitri, tedy ve ctvrtek, letecky presun do Hanoje a tedy do dalsi zeme. Kazdopadne se jeste pred odletem ozvu z Vientlianu  

PAVEL