Rano jsme vyrazili ze Saigonu uz v 7.00 a vydali jsme se smerem na severovychod k hranicnimu prechodu Moc Bai. Chvili nam to trvalo nez jsme se vymotali z typicke Saigonske dopravni zacpy - vsichni motorkari z sirokeho okoli prave mirili do prace - a zhruba po dvou a pul hodinach jsme dorazili na celnici. Silnice ze Saigonu byla dobra, vsak jsme po ni jeli predevcirem na vylet k palaci CaoDai, ale od odbocky smerem na hranice bylo poslednich asi 10km rozbite silnice docela neprijemnych...A to byl dnes jen zacatek...
Na hranicnim prechodu totiz asfalt konci. Celnici tvori velka bila budova s pristresky pro auta tak jak jsme zvykli, jen povrch silnice tvorily uz jen sutraky a sterk. Pred prechodem hranice jsme jeste posnidali nudlovou polevku a vydali se vstric dalsi zemi. Na Vietnamske strane nam postupne zkontrolovali imigracni formular (pro jistuto hned dvakrat), samozrejme pasy (nekomu take dvakrat) a vybranym jedincum, kteri si netakticky stoupli na zacatek fronty, i zavazadlo...
Ve ctrictvte na jedenact jsme pak minuli hranicni meznik, nekolik spinavych rakosnickych stanku - "freeshopu" a ocitli se v Kambodzi. Na druhe strane hranice nas cekalo vyplneni dvou formularu - imigracniho a zdravotniho. Ti, kdo s sebou nemeli mezinarodni ockovaci prukaz, dokonce zaplatili pokutu 1USD! Tim nas asi hodinu trvajici prechod hranice uspesne zkoncil. Nasedli jsme do pristavenych minibusu a cekali jsme na odjez. Bohuzel Michal nasedl do jineho auta nez my s Liborem, protoze byl ve fronte o dost bliz zacatku. To by nebylo nic tragickeho, bohuzel mel Michal u sebe i nase jizdenky.A ty nam pri necekane kontrole pred odjezdem z hranice dost citelne chybely.A Michal uz byl pryc...
S Khmerskymi obyvateli Kambodzi, kteri nas prevzali od svych Vietnamskych kolegu, kteri nas autobusem dopravili na hranici, byla dost slozita domluva. Anglicky vladnou v o dost mensim rozsahu nez my a nebyli schopni pochopit, ze mame listky vsichni tri pohromade a ze nas kamarad je s nimi uz pryc. Pro ne je dano:jeden clovek = jeden listek. A kdyz tato rovnice neplati, nastane zmatek... Dokonce jsme duveru domorodcu nevzbudili ani kdyz jsme nase jmena nasli a ukazali v seznamu cestujicich. Khmerove, kteri pouzivaje znakove pismo, latinku asi take prilis neovladaji, jen bezmocne zirali na nase pasy a porovnavali pismenka se jmeny v seznamu. Po delsim castecne i posunkovem vysvetlovani nakonec prisel clovek, ktery ovladal anglictinu na podobne urovni jako my a vse si nechal vysvetlit a zahy vse vysvetlil i svym khmerskym kolegum. Ale ridic na nas hledel dost neduverive..Skoro jako na cerne pasazery. Vse se vysvetlilo az na prvni zastavce, kde jsme dohnali Michaluv minibus a mohli jsme ridici predat nase jizdenky. Hned se na nas zacal usmivat...
Hned za hranici se zacaly naplnovat zvesti o bidnych kambodzskych cestach. Asfalt sice za celnici znovu zacal,ale cesta byla plna vymolu a der. Nase cestovni rychlost byla tak 20km za hodinu!V jednu hodinu, uz znacne vykodrcani, jsme tedy zastavili na zminene prvni zastavce. Bylo to v mestecku Chiphu. Dali jsme si obed za 1USD a pred druhou jsme vyrazili dal vstric vymolum a diram. A jak se pozdeji ukazalo i bahnu. Pred nami se totiz prehnala bourka a v nekterych fazich jen prasna silnice, ktera navic prochazi masivni rekonstrukci,velmi zbahnovatela! Nam to nevadilo, nas minibus si s bahnem celkem poradil, ale nektera ostatni vozidla na ceste vcetne motorek s bahnem dost uporne zapasila. A nas ridic se jen smal a smal. Asi ho ta bahenni lazen bavila...
Jinak zdejsi silnice c.1 prochazi, jak jsem jiz naznacil, velkou rekonstrukci, respektive se tu buduje velka dalnice, ktera ma byt hotova nekdy v roce 2003 a ma spojit hranicni prechod Moc Bai s Phnom Penhem. Plnych 99 procent cesty je vsak zatim temer nesjizdnych a vypada to, jako by auto jelo spis po poli. Usek Hanoj-Hue z Vietnamu tak byl myslim dnes uspesme prekonan! Nejhorsi byly prujezdy obci a mest. Asfalt se najednou vytratil a my jsme klickovali a zapadali do vymolu. Po trech hodinach jizdy jsme od prvi zastavky dorazili do asi 90km vzdaleneho Nuok Luongu, kde je privoz pres reku Mekong. Opet nam tento veletok zkrizil cestu, tentokrat jsme se pres nej museli preplavit trajektem, protoze tady v Kambodzi jaksi nejsou mosty, ktere by Mekong preklenuly. Za rekou se uz silnice, kopirujici ted tok teto reky, mirne zlepsila. Jen se tu rekonstruuji vsechny mostiky i nadjezdy nad pritoky Mekongu a nad bazinami a jezirky. Ale cesta uz alespon ubihala o neco rychleji. Do Phnom Penhu jsme dorazili presne v sedm hodin vecer, tedy celkove po 12 hodinach jizdy. Ubytovali jsme se v prvnim hotelu, pred kterym nam minibus zastavil. Jmenuje se Capitol Guest House a mame tu pokoj za 6USD. Pokoj je velky, cisty s peknym sprchovym a zachodovym koutkem a zatim je to nase nejlevnejsi bydleni. Ted vecer jsme si v recepci zaplatili vylet na zitra po meste (5USD) a listek na autobus do Siem Reapu, tedy k Angkoru, na pozitri (10USD). Jidlo tady vyjde zhruba na 5000rielu, coz je mistni mena, ktere je za dolar asi 3800r. Maji tu take dobre pivo Angkor (2500r), ktere jsme hned ochutnali a ted nas ceka odpocinek po narocnem presunu. Zitra si tedy prohledneme Phnom Penh, zajdeme ke Stribrne pagode, do muzea Toul Sleng, ktere se zabyva obdobim vlady Rudych Khmeru, a spoustu dalsich zajimavosti hlavniho mesta. Pozitri pak vyrazime na dalsi kruty presun, ktery by mel trvat 10 hodin, a mel by nas zavest do mesta Siem Reap na severozapade zeme v tesnem sousedstvi nejvetsiho chramoveho komplexu na svete - Angkoru. To je zatim z Kambodzskeho hlavniho mesta vse.Zitra se opet odsud ozvu

PAVEL